Jdi na obsah Jdi na menu
 


První řad

 

               Sv. Bonaventury, biskupa a učitele církve

      Život

Svatý Bonaventura z Bagnoreggia, vlastním jménem Ioannes Fidanza (asi 1221 Bagnoreggio – 15. července 1274 Lyon) byl italský františkánský filozof a teolog, jeden z nejvýznamnějších představitelů scholastiky. Katolická církev jej 18. května 1484 kanonizovala.

Bonaventura se narodil někdy kolem roku 1221 v městečku Bagnoreggio, ležícím severně od Říma. Dle legendy byl v mládí zázračně uzdraven sv. František z Assisi, když jeho matka slíbila, že v případě uzdravení vychová syna pro řád menších bratří, což se později i stalo.

Studoval v Paříži, kde byl jeho učitelem Alexandr z Hales. Roku 1255 se stal Bonaventura učitelem pařížských vysokých škol.

3. října 1257 se stal Bonaventura sedmým generálním ministrem řádu menších bratří. Přestože se mu to příliš nezamlouvalo, volbu přijal. Za jeho asistence byl františkánský řád zreformován, k čemuž přispěl kromě jiného i sepsáním tzv. Velké a Malé legendy (''Legenda maior'' a ''legenda minor''), pojednávající o životě zakladatele řádu – sv. Františku. Pro své schopnosti byl papežem pověřen vést diplomatickou misi v Anglii. Jednání byla úspěšná, za což se měl stát arcibiskupem v Yorku. Bonaventura tuto nabídku však odmítl, protože bylo v té době třeba chránit žebravý řád před zrušením, jak si tehdy přálo mnoho lidí. Dokonce později i kvůli tomu přijal nabídku papeže, aby se stal před nadcházejícím 2. lyonským koncilem kardinálem, kde měla být tato otázka projednávána a možná díky tomu zachránil řád menších bratří a také ostatních žebravých řádů (zejména Dominikánů -kazatelů)před zánikem.

Bonaventura zemřel v neděli 15. července 1274 ráno. Svatořečen byl 18. května 1484 a dnes je řazen mezi největší učitele církve.

 

 

                                Svatý Jan Kapistránský 
Narodil se roku 1386 v Capistranu ve šlechtické rodině. Vystudoval práva, oženil se, stal se soudcem a později ve 26 letech starostou v městě Perugii. Při revolučních změnách byl zajat, na dlouhou dobu uvězněn a přitom prožil osobní obrácení. Po dohodě s manželkou nechal své manželství anulovat, mnoha penězi se vykoupil z vězení a vstoupil do františkánského řádu. Byl jedním z nejvýznačnějších kazatelů 15. století. Čtyřicet let procházel Itálií i západními zeměmi, šířil obrodné hnutí v řádu františkánů a snažil se hlásáním evangelia spojit národy v jednu rodinu. Všechny kroniky z té doby se o něm zmiňují.
Zanechal mnoho literárních spisů, například o manželství a o papežské moci. Důležitým dokumentem o nábožensko-církevním životě rané renesance je jeho korespondence. Založil mnoho špitálů pro ty nejubožejší. Je zaznamenáno přes 2 000 zázračných uzdravení, která se stala na jeho přímluvu. Vytrvale bojoval proti lichvě a úrokům. Ty činily v té době až 60 procent, takže nejen celé rodiny, ale i vesnice byly zruinovány.
V roce 1456 strhl svým elánem vojsko Hunyadyho v boji proti Turkům, což znamenalo záchranu Evropy před islámem. Sám se tohoto vítězného tažení zúčastnil jako kněz. Po několika měsících však zároveň s Hunyadym zemřel na mor. 
Je patronem :
soudců, právníků, vojenských duchovních;/ proti lichvě /* 
Atributy:
válečné trofeje - praporec a kříž; Turek u nohou; šesticípá hvězda nad hlavou; občas monstrance nebo kotouč s hvězdami a nápisem IHS. Je zobrazován jako františkán.

 

 

       Blahoslavený Jan Duns Scotus, kněz 1. řádu

Jan Scotus se narodil v Duns ve Skotsku asi v roce 1265. Do Řádu Menších bratří vstoupil v roce 1280. Studoval v Oxfordu a v Paříži, a 17. 4. 1291 byl vysvěcen na kněze. Do roku 1300 přednášel filozofii a teologii v Cambridge a Oxfordu.

V roce 1302 vyučoval v pařížské Latinské čtvrti ve škole františkánského Řádu, která byla filiálkou univerzity. Tady zpracoval komentáře k výrokům svatého Petra Lombardského. Veřejně bránil dogma o Neposkvrněném početí.

V roce 1303 odmítl podepsat výzvu schizmatického koncilu proti papeži Bonifácovi VIII., jenž podnítil francouzský král Filip Sličný. Proto musel Duns Scotus na určitou dobu opustit Paříž.

V roce 1307 odešel do Německa, kde ho slavnostně přijali v Kolíně. Je to možná největší středověký učitel. Ve svém učení kladl důraz na Kristův primát, na Neposkvrněné Početí Panny Marie, na přednost lásky před vědomostmi i vůle před rozumem. Měl hodně žáků a velmi rychle se stal hlavním představitelem františkánské školy.

Je hlavním teologem Neposkvrněného Početí par excellence. Při jedné veřejné disputaci mlčel až do té doby, než asi 200 teologů předložilo a dokázalo své teze, že Bůh nechtěl Matku svého Syna osvobodit od dědičného hříchu. Nakonec se jako poslední ujal slova a popořadě vyvrátil všechny jejich argumenty. Byl to nejvýřečnější triumf na slavné Sorbonně, shrnutý do známého axiomu: „Potuit, decuit, ergo fecit.“

Jan Duns Scotus byl blahořečen 20. 3. 1993 papežem Janem Pavlem II.

Dekret Kongregace pro svatořečení o Duns Scotovi činí tento závěr: „Svatý Otec slavnostně vyhlásil: Je zřejmá pověst svatosti, a heroické ctnosti Božího služebníka Jana Duns Scota a také jeho kult, prokazovaný mu od nepaměti…“

Můžeme říci, že tím způsobem církev přiznává „subtilnímu“ a „mariánskému“ doktorovi jedinečnou zásluhu, neboť vystihl s obzvláštním důvtipem svého myšlení a s hloubkou své zbožnosti témata zjevení, která byla rozptýlena v celku křesťanského poselství a čekala na to, až budou konkrétně vyjádřena ve vědomí církve. Tento impuls Dunse Scota ke stálému vyjasňování zjeveného Pokladu je dosti známý, a pokud si ho dnes připomínáme, je to proto, abychom ho umístili do jeho skutečné perspektivy, viděné nejen jak závěr dedukce génia spekulativního myšlení, nýbrž především jako plod ducha přetékajícího Božskou láskou. Pouze ze zamilované duše mohl vytrysknout takový duchovní optimismus, s jakým Duns Scotus kontempluje jak jas Krista, na němž spočívá celé stvoření se svým odleskem plným milosti v Marii, tak Boží obraz člověka, jenž je bytostně schopen nejčistší lásky. Teologie, kristologie, mariologie, antropologie přímo či nepřímo vděčí za mnohé Duns Scotově intuici.

Zemřel mladý v Kolíně 8. 11. 1308.

Titul „Doktor subtilis“, kterým ho nazývali, poukazuje na vznešenost jeho učení.

Na jedné straně bylo velmi náročné kritické zpracování jeho rozsáhlého díla, protože v něm byla také zapletena historie jeho života, usilovné osočování pomlouvačů nebo přehnané vynášení zázraků.

Na druhé straně byly odstraněny zjevné historické lži o událostech jeho života, a především směšné pomluvy o jeho smrti a pohřbení. Pavel Jovius z Coma, biskup, píše o Scotově smrti v zoufalství hrůzostrašným způsobem, jako by byl s ním pohřben v hrobě. Podle něj se Duns Scotus ve svých spisech vzdálil od pravdy, a byl za to nebo za něco jiného potrestán tím, že byl nechtěně zaživa pohřben, pak se vzbudil, křičel, a zemřel v zoufalství, přičemž údajně tloukl hlavou o kamenné víko hrobu. Oproti tomu se však zachovala se i jedna starší legenda (zhruba okolo roku 1416) o pohřbení Scota, ale je zde popisována téměř se závistí, neboť podle jejího autora františkán zemřel v extázi, žádný náznak o smrti v zoufalství neobsahuje. Ze svědecví dobových současníků víme, že Jovius byl prodejným pisatelem, ochotným napsat pro peníze cokoli.

Bohužel toto vyprávění biskupa Jovia se uchovalo jako tradice i po další století, a bylo velkou překážkou blahořečení Dunse Scota.

 

...Svátosti, jak píše Scotus, jsou největší Boží pomocí k tomu, aby člověk obdržel milost a mohl zachovávat Nový zákon, totiž zákon lásky. Mezi svátostmi je však jedna, která je středem všech: Eucharistie. Neboť kromě toho, že nám dává milost nebo habituální lásku, zpřítomňuje v nás esenciální lásku, jenž živí každou lásku, tzn. samého Krista, který se stává naší duchovní výživou ve formě materiálního pokrmu a tím nás přeměňuje v sebe. Jeho trvalá přítomnost pod způsobami chleba a vína dělá z Eucharistie Svátost jednoty Církve. Bylo vhodné, říká Scotus, aby Kristus byl mezi námi pod tímto viditelným znamením a povzbudil více naši zbožnost a úctu k Němu. Kdyby Kristovo Tělo nebylo přítomno v Eucharistii, nebyla by pak péče o ostatní svátosti, v církvi by se vytratila všechna zbožnost a nevzdával by se náležitý kult Bohu...

 

 Sv. Petra Křtitele, Pavla Mikiho a druhů, mučedníků

Petr Křtitel se narodil roku 1542 ve Španělsku. Po studiích a vysvěcení na kněze se vydal na východ hlásat evangelium a pracoval mnoho let na Filipínských ostrovech. Roku 1593 byl poslán s dalšími pěti bratry do Japonska. Tvrdě se namáhal při obracení mnohých na víru, stavěl kostely i nemocnice. Když v kraji vznikly politické a náboženské rozbroje, byla jeho apoštolská práce přerušena. Petr Křtitel byl zajat, lidem ostouzen a převezen do Nagasaki. Tam byl odsouzen k ukřižování spolu s dalšími spolubratry františkány, třemi jezuity a patnácti františkánskými terciáři a 5. února 1597 byli popraveni. Za svaté prohlásil tyto mučedníky 8. června 1862 papež Pius IX.

sv. Berard a druhové 
Berardus, Otho, Petrus, Accursius et Adiutus

Pět žáků sv. Františka - Berard, Petr, Akurs, Adjut a Oto - se kolem roku 1220 na výzvu svého učitele rozhodlo jít do Španělska hlásat evangelium mohamedánům. Těmi, kteří nechtěli Boží slovo přijmout, byli zajati a posláni do Maroka. Tam věrně pokračovali ve svém úkolu a v Marrákeši se znovu stali zajatci. Marocký sultán Josuf na rady svých rádců se snažil nejdříve je podplatit. Žádnou z jeho nabídek však františkáni však nepřijali. Nepomohly výhružky, žalář ani mučidla. Pak sultán sáhl po meči a usekal jim hlavy.

Sv. František z Assisi, když se dozvěděl zprávu o jejich umučení, prohlásil: "Teď vím, že mám pět opravdových bratrů. Jejich smrt viděl pozitivně a jako důstojné završení jejich povolání. Františkánský řád v nebi získal pět významných přímluvců.


 

Františkánky a františkáni - Bl. Odorik z Pordenone

Jáchym, Radim OFM

 aneb: Co má společného nový apoštolský nuncius v Praze  s českým františkánským misionářem do Číny z 14. století,  jenž jako první Evropan až do Tibetu pronikl?

 Jmenování nového nuncia Apoštolského stolce v České republice Diega Causaria připomenulo jednu u nás málo známou historii - nový nuncius totiž pochází z města Udine v severní Itálii, kde roku 1331 zemřel a byl pochován (dosud) jediný blahoslavený františkán z české krve - Odorik z Pordenone.

 Historie našeho spolubratra začíná v roce 1269, kdy český král „železný a zlatý“ Přemysl Otakar II. (1253-1278), jehož říše sahala od moře (Baltského) až k moři (Jaderskému), bez boje obsadil Korutany jako dědictví po svém bratranci Oldřichu (!) Korutanském (vypsat celou spletitou historii královských vztahů přesahuje účel tohoto článku), a jak kronikář výslovně poznamenává, také Pordenone ve Furlánsku - latinský Portus Naonis - kdysi římském Forum Iulii – „k jehož ostraze posádku vložil“. Synem jednoho českého vojáka či spíše důstojníka jménem Matuš, jenž se tu zřejmě s místní dívkou oženil, byl ten, jenž se na začátku svého latinského cestopisu představuje: „... ego frater Odoricus Boemus de Foro Julii...“, tedy: „já, bratr Oldřich, Čech, z Furlánska...“ (Odorik je zkomolenina z Oldřich).

 Pokud tento výklad původu vypadá příliš odvážně, je bezpečně doložen textem z kroniky „Liber certarum historiarum“ Jana, opata z korutanského Viktringu, kaplana a důvěrníka neslavného českého krále Jindřicha Korutanského (1307-1310), uznávaného za jednoho z nejspolehlivějších kronikářů: „Hoc tempore frater quidam Odoricus nomine, de reliquiis seminis eorum, quos olim rex Ottakarus apud Portum Naonis ad custodiam deputavit, Ordinis Minorum, qui longo tempore ad propagationem fidei exulaverat in partibus transmarinis...“ čili: „Toho času jistý bratr jménem Oldřich, ze zbyvšího rodu těch, které svého času král Otakar k ostraze do (města) Pordenone vložil, řádu Menších (bratří), jenž po dlouhou dobu k šíření víry v krajích zámořských bylť prodlel...“

 Vlastní Odorikova historie začíná jaksi od konce: Na jaře 1330 přibyl do Pordenone chudě oděný, nemocný stařec a hlásil se ve františkánském klášteře. Nikdo ho neznal, žádný zájem nevzbudil: podobných poutníků přicházelo víc. Požádal, aby poslali pro jeho příbuzné do blízké osady Villa Nuova, kde se kdysi narodil. Přišli, ale delší dobu trvalo, než poznali v nemocném starci kdysi statného Odorika, jenž před 14 léty odešel na misie do dálných asijských krajin a byl pokládán za mrtvého. Poznali ho, rozloučil se s nimi a spěchal dál - za papežem do Avignonu, aby mu podal zprávu o výsledcích své cesty. Prostí bratři ho propustili bez zájmu: buď mu nevěřili, anebo jeho poslání nechápali. Kolik mu bylo? Nevíme: odhady kolísají mezi 44 a 59 léty - podle tehdejších měřítek už byl opravdu stařec, zvlášť po útrapách svých cest a nemocí.

 V 13. století vytvořil Džingischánův vnuk Kublaj Chán pevně organizovanou říši. Na papežském dvoře povstala myšlenka, využít - po neúspěších křižáckých výprav - organizační síť této říše k plnění Kristova příkazu „Jděte do celého světa...“ tak, jako kdysi první apoštolové využili římskou říši. A vhodnými misionáři se jevili františkáni, v hrubém hábitu, s holí, miskou a prosebně nataženou rukou - všude srozumitelným gestem, které nevzbuzovalo podezření z mocenských aspirací. Odcházeli na východ - jen málokteří se vrátili...

 Odorik až k papeži nedošel. V Padově jej přemohla slabost či nemoc, požádal o přijetí ve františkánském klášteře. Opět nevzbudil pozornost. A přece: kněz Vilém de Solana trpělivě vysedával u jeho lůžka a zapisoval, co mu stařec diktoval - obšírnou zprávu o své cestě na Dálný východ, o pobytu v Číně. Vyprávění však nedokončil: zdá se, že pocítil, že jeho život končí, a chtěl zemřít ve vlasti. Vrátil se do Furlánska, tentokrát do Udine. Zde opět našel někoho, kdo byl ochoten zapisovat jeho vyprávění - sám nejvyšší soudce Furlánska pan Konrád Gastaldo. Ale ani on zprávu nedokončil: v pondělí 14. ledna 1331 jej už v cele nenalezl - toho dne ráno zemřel, rakev už byla v márnici a bratři mu řekli, že za chvíli bude pohřben, rádi, že se nemocného podivína zbaví...

 Pan sudí Konrád na místě bratřím zakázal chudý pohřeb a rozhodl, že Odorik bude pohřben až druhý den, se slavnou městskou a duchovní asistenci, na útraty země Furlánské. Rakev - vyměněná za lepší - byla vystavena v kostele a lidé se - nikdo neví, proč - chodili dívat na nebožtíka. Najednou se v kostele ozval výkřik: vznešená donna della Torre, sestra akvilejského patriarchy, přiložila svou paži, po léta ochrnulou, k ruce zesnulého, a mohla jí pohnout...

 To byl signál k všeobecnému útoku na nebožtíka. Lidé mu vytrhali vousy, strhali z něj po kouscích kutnu a odnášeli si všechno jako cenné relikvie. Dělali to tak horlivě, že jeden bratr si usekl prst, takže visel jen na kousku kůže. Když však přiložil na prst třísku z rakve a pospíchal k ranhojiči, ten zjistil, že prst je neporušený. Zázraky a uzdravování se množily, nakonec byla ustavena komise, která sepsala 70 případů: některé bychom označili jako velmi sporné, jiné však jen tak odbýt nelze, jako vzkříšení jednoho bratra františkána po šesti dnech, kterého pak viděl i sám generál řádu. Konečně bylo Odorikovo tělo v květnu 1332 uloženo v alabastrovém sarkofágu - snad je to ten, v němž spočívá dodnes, jak jsem jej sám viděl, ale o tom až dále.

 A konečně došlo i na jeho cestopis - popis cesty z Benátek přes Cařihrad, dnešní Turecko, Irán, Bagdad, k Perskému zálivu, Pakistán, Indii, Ceylon, Indonésii, do Indočíny, pak na sever do Pekingu a tibetské Lhasy. A zpět do Pordenone, všechno v létech 1316-1330. Cestopis se stal bestsellerem své doby; v Čechách a česky však byl vydán až 1962... Aspoň úryvek z něj musíme uveřejnit:  „Jednou, když Velký Chán byl na cestě ze Sandu do Kambaleku, bratr Oldřich se čtyřmi Menšími bratry právě seděl ve stínu stromu podle cesty, kudy měl jet Velký Chán. A jeden z bratří byl biskup. A tak, když se Velký Chán blížil, biskup, oděný v roucha biskupská, vzal kříž, který Odorik připevnil na hůl, a zvedl kříž do výše. A pak oni čtyři bratři začali velkým hlasem pět Veni Creator Spiritus, Přijď, svatý Duchu Stvořiteli. Když toto Chán slyšel, kázal bratřím, aby přistoupili blíže... Když jsme se - vyprávěl bratr Odorik - s pozdviženým křížem blížili Chánovi, Chán smekl klobouk ... ceny nesmírné a pozdravil kříž. Ihned jsem do kadidelnice, kterou jsem měl s sebou, vložil kadidlo a biskupa Chána okouřil. Ti, kdo k Chánovi přistupují, vždycky mu dar přinášejí. … Bratr Odorik měl s sebou misku plnou jablek, a tak podal Chánovi darem jablka. A Velký Chán vzal dvě jablka a z jednoho maličko pojedl a druhé drže v ruce pokračoval v cestě...“

 Nemohu si odpustit, abych neuvedl své vlastní zážitky z cesty po stopách bl. Odorika. Když jsme se před téměř 15 lety vraceli ze svatořečení Anežky v Římě přes Assisi, Padovu, Benátky dál na Vídeň, zjistil jsem z mapy, že jedeme blízko Pordenone, a neodolal jsem, abychom nenavštívili slavného spolubratra (po létech, kdy jsem četl jeho historii, vypadlo mi z hlavy, že tady neumřel). Ve městě jsme po obvyklém menším hledání nenalezli františkánský klášter, ale zato faru, kde jsme ovšem byli poučeni, že Odorik je pohřben v Udine. Zato jsme zjistili, že náš blahoslavený je tu velice populární jako místní patron, a dokonce i fotbalový klub nese jeho jméno. Protože Udine bylo na naší trase, dojeli jsme tam, zjistili však, že kostel ve středu města, v němž je pohřben, už není františkánský, ale farní. Byl večer, vyptávali jsme se na františkánský klášter, ochotně nám ukázali, ovšem zjistili jsme, že to jsou kapucíni. Přesto jsem zazvonil a ptal se na františkány, ale bratři  kapucíni nedbali na náš odlišný střih hábitu a ochotně nám nabídli nocleh. Ráno jsme se vydali pěšky za naším bratrem, s panem farářem se domluvili - jen nechtěl ani slyšet o tom, že by Odorik nebyl Ital. Ale aspoň jsme mohli slavit mši sv. u jeho hrobu v bočním výklenku kostelní lodi. Bylo to 17. listopadu 1989...

 Trochu jsme se na Italy zlobili, že si přivlastňují „našeho“ blahoslaveného spolubratra - což to však neděláme také? Nepokládáme za „své“ svaté makedonské Byzantince Cyrila a Metoděje, jednoho pohřbeného v Římě a hrob druhého jsme na Moravě ztratili? Nevyhnali jsme svého biskupa Vojtěcha ze země a neuloupili pak jeho tělo Polákům, kteří si ho dodnes váží, zatímco my jsme mu dlužni i slušný hrob?                         A nepřisvojujeme si „pražské“ františkánské mučedníky pocházející ze všech koutů Evropy? Ostatně, jak říká už Pavel, „už není Žid anebo Řek, ... všichni jsme jeden v Kristu Ježíši“(Gal 3,28)...

Podle knihy: Bratr Oldřich, Čech z Furlánska,

Lidová demokracie, Praha 1962

zpracoval Radim Jáchym OFM

 

Čtrnáct pražských mučedníků

Pražští mučedníci byli bratři františkáni, kteří roku 1604 obsadili trosky kláštera u Panny Marie Sněžné a začali ho renovovat. Pocházeli z různých evropských národů - Itálie, Německa, Španělska, Holandska a dalších, prožili však již nějaký čas na našem území – přišli do Prahy z Brna a Olomouce – a ovládali téměř všichni češtinu.

 

Za doby vpádu pasovských vojsk do Čech roku 1611 byli nařčeni z kolaborace s katolickým vojskem, na masopustní úterý 15. února 1611 do jejich kláštera vtrhla pražská lůza a bratry bez milosti pobila. Jejich těla zůstala několik dní pohozena na svých místech, až v sobotu byli pohřbeni v křížové chodbě kláštera a později v kapli sv. Michala.

Již krátce po jejich smrti začala být jejich památka slavena pravidelně nějakou formou pobožnosti. První kroky k jejich blahořečení byly učiněny již v 17. století. Proces blahořečení byl znovu zahájen v 30. letech 20. století, na 40 let byl přerušen komunisktickým režimem a obnoven byl až po roce 1989.

 

Čtrnáct pražských mučedníků bylo blahořečeno dne 13. 10. 2012 při slavnostní mši svaté v katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha 

Program oslav blahořečení naleznete zde. Součástí příprav na blahořečení byly také stavební úpravy v klášteře a kostele, vyzdvižení ostatků Čtrnácti pražských mučedníků a archeologický průzkum v místě jejich hrobu. Beatifikační obraz namaloval Tomáš Císařovský a také byly vydány pamětní medaile.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

reduslim

(Alfredvaw, 23. 5. 2022 17:24)


https://comeperdpeso.blogspot.com/2022/05/wie-kann-man-10-kg-in-einer-woche.html

дизайн сайта новосибирск

(LouisIdeom, 22. 5. 2022 12:46)

https://zuzino.mos.ru/bitrix/redirect.php?goto=https://freelanceshop.org/

Crear una empresa

(HowardMof, 21. 5. 2022 17:05)


Autonomos Pymes asesoria online slp somos una sociedad profesional de economistas y un punto de atencion a emprendedores especializados en crear empresas online en Espana. Para crear una empresa sl tan solo debes ponerte en contacto con nosotros. El coste de crear una empresa sociedad limitada online es de tan solo 290 euros mas iva incluyendo los gastos de constitucion necesarios para la empresa sl. Puedes crear una empresa en Madrid, Barcelona, valencia o en cualquier localidad de Espana.

челябинск прокат самокатов

(Arnoldgor, 20. 5. 2022 22:36)

https://mir74.ru/doska/prodaja-6793-izh2125.html

дизайн сайта новосибирск

(LouisIdeom, 20. 5. 2022 11:18)

https://zelenodolsk.kolesa-darom.ru/bitrix/redirect.php?event1=&event2=&event3=&goto=https://freelanceshop.org/

74 ру новости челябинска

(Arnoldgor, 19. 5. 2022 22:20)

https://mir74.ru/doska/prodaja-4920-fiat-ducato.html

tadoJAtAlora

(Glennreike, 19. 5. 2022 14:36)

https://telegra.ph/DEacute-Shabille-Moi-11-03

Amusing topic

(Tommybrory, 19. 5. 2022 0:09)

In it something is. Clearly, I thank for the help in this question.
https://gaydating4singles.net
https://imagine-dream.com

Very amusing phrase

(Tommybrory, 19. 5. 2022 0:08)

Your answer is matchless... :)
https://sms-gay.net
https://it-medija.com

Yes well!

(Tommybrory, 19. 5. 2022 0:08)

Listen, let's not spend more time for it.
https://twinkporntubehd.com
https://hivgaymen.com

tadoJAtAlora

(ByronKiz, 18. 5. 2022 12:21)

https://vk.com/@-190548724-sexy-nude-teen-sophie

дизайн сайта новосибирск

(LouisIdeom, 17. 5. 2022 14:23)

https://yaroslavsky.mos.ru/bitrix/rk.php?id=1956&goto=https%3a%2f%2ffreelanceshop.org

kuhni

(Jasonbob, 16. 5. 2022 16:04)

https://kuhnidlyadoma.ru/derevo-na-kuhne/
https://kuhnidlyadoma.ru/vybor-kuhonnoj-mebeli/
https://kuhnidlyadoma.ru/pvh-plyonka-sunfasad/
https://kuhnidlyadoma.ru/mdf-chto-za-material/
https://kuhnidlyadoma.ru/fasady-dlya-kuhni/
https://kuhnidlyadoma.ru/zakaz-mebel-dlya-kuhni/
https://kuhnidlyadoma.ru/kakuyu-kuhnyu-vybrat/
https://kuhnidlyadoma.ru/krashennyj-mdf/
https://kuhnidlyadoma.ru/kuhonnye-fasady/
https://kuhnidlyadoma.ru/mebelnye-detali-na-zakaz/
https://kuhnidlyadoma.ru/dekorativnye-nakladki/
https://kuhnidlyadoma.ru/derevyannyj-shpon/
https://kuhnidlyadoma.ru/patina-dlya-mebeli/
https://kuhnidlyadoma.ru/shponirovannye-fasady/

how to eat kratom

(Kratom, 16. 5. 2022 11:42)

why does kratom cause constipation reddit? Kures Apothcary Hush Kratom

tadoJAtAlora

(StanleySOG, 14. 5. 2022 12:19)

https://vk.com/@-190547601-korean-sex-girl-school

У нас эвентуально приобрести продукты из абсолютно всех ареалов

(Sharonclurl, 14. 5. 2022 1:03)

Около нас эвентуально раздобыть съестные припасы не без; ясно как день старый и малый регионов Украины тоже иных государств тоже зачислить участие во интересных аукционных торгах капля 1 гривны во системе настоящего периода. В ТЕЧЕНИЕ нашем царство безграничных возможностей торге презентованы наиболее разные категории товаров: собирание, чудак, оборудование тоже электроника, читаемость тоже продукты кот мишенью здания, автомобиля, мото также сугубо увлекательные лоты – все сверх выключения для вас отыщете в NewAuction.
нью аукціон https://newauction.org/ru/listing/offer/numizmatika-28765

tadoJAtAlora

(DanielRok, 13. 5. 2022 19:20)

https://vk.com/@-190583721-arab-sexy-girl-fuck-with-man

berita crypto

(Billyrum, 13. 5. 2022 15:39)


berita crypto

бетсити мобильная версия скачать

(Patrickstype, 13. 5. 2022 1:36)


Бетсити мобильная версия скачать

berita sumut

(Darnellbum, 11. 5. 2022 23:53)


berita sumut


1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30

následující »